Nejvyšší přehrada své doby se nikdy neprotrhla. Přesto vlna vysoká jako mrakodrap smetla celé město

V údolí italských Dolomit, nedaleko města Longarone, stojí betonová hráz, která měla být symbolem technického pokroku. Přehrada Vajont byla dokončena na přelomu 50. a 60. let 20. století a patřila k nejvyšším přehradám svého druhu na světě. Podle italského deníku Corriere della Sera měla zadržovat vodu pro výrobu elektřiny a přispívat k rozvoji regionu.

Jenže místo toho se stala dějištěm jedné z nejhorších katastrof způsobených kombinací přírodních sil a nepřesných lidských rozhodnutí. Tragédie z října 1963 dodnes připomíná, že ani technicky mimořádně odolná stavba nemusí ochránit lidi před nebezpečím, které se skrývá v okolní krajině.

Hora se začala pohybovat

Problémy se začaly objevovat už během napouštění nádrže. Na svahu hory Monte Toc se byly postupně zaznamenány známky nestability. Geologové sledovali pohyby terénu, trhliny a další varovné signály. Voda v nádrži ovlivňovala stabilitu svahu a přispěla k sesunu velké části hory.

Začátkem října 1963 se situace výrazně zhoršila. Večer 9. října se ze svahu Monte Toc uvolnila obrovská masa horniny. Odhady jejího objemu se pohybují kolem 260 až 270 milionů metrů krychlových. Celý sesuv se dal náhle do pohybu a v krátkém čase vlétl do nádrže.

Následky byly okamžité. Obrovská masa horniny vytlačila vodu z nádrže a vytvořila vlnu, která vyletěla do protějšího svahu a následně překonala korunu přehradní hráze. Voda se přelila do údolí řeky Piavy a zamířila k obydleným oblastem.

Čtyři minuty pekla

Vlna zasáhla Longarone a další obce v údolí. Mnoho lidí bylo doma a připravovalo se ke spánku. Katastrofa přišla tak rychle, že obyvatelé neměli prakticky žádnou možnost uniknout. Voda, bahno a trosky zničily budovy i infrastrukturu.

Podle údajů americké organizace Association of State Dam Safety zahynulo při katastrofě přibližně 2056 lidí. Samotná hráz přitom zůstala stát a utrpěla jen omezené poškození.

Právě tento paradox dělá z Vajontu unikátní případ. Nešlo o klasické protržení hráze, při kterém by se nádrž nekontrolovaně vylila do údolí. Katastrofu vyvolal sesuv, který vytlačil vodu přes hráz. Stavba jako taková neselhala, ale celý systém přehrady a okolního svahu se ukázal jako nebezpečný.

Katastrofa nebyla nečekanou přírodní událostí. Pohyb svahu byl sledován už před tragédií a odborníci upozorňovali na jeho nestabilitu. Přesto se nepodařilo včas zajistit dostatečnou ochranu obyvatel pod přehradou.

Jedním z problémů bylo podcenění rozsahu možného sesuvu a následné vlny. Předchozí výpočty a modely nedokázaly přesně popsat, jak rychle se obrovská masa horniny může dát do pohybu a kolik vody vytlačí. Riziko bylo vyhodnocováno také v souvislosti s výškou hladiny v nádrži, ale samotné snížení hladiny nedokázalo odstranit nebezpečí nestabilního svahu.

Po katastrofě proběhlo rozsáhlé vyšetřování a soudní řízení. Ukázalo se, jak nebezpečná může být kombinace nedostatečných geologických poznatků, chybných odhadů a rozhodnutí, která neberou varovné signály dostatečně vážně. Výzkumníci později zdůrazňovali, že tragédii nelze vysvětlit pouze přírodními příčinami. Významnou roli hrálo i umístění nádrže a způsob, jakým se s rizikem sesuvu pracovalo.

Mohlo by se něco podobného stát i dnes?

Od šedesátých let se bezpečnost přehrad i výzkum sesuvů výrazně posunuly. Dnešní odborníci mají k dispozici přesnější geologické průzkumy, družicová měření, automatické senzory pohybu svahů, moderní výpočetní modely a systémy včasného varování. Díky nim lze některé nebezpečné změny rozpoznat dříve a lépe odhadovat jejich možné následky.

To ale neznamená, že je podobná katastrofa v současnosti zcela vyloučená. Analýza případu Vajont ukazuje, že průběh rozsáhlých sesuvů může být velmi nepředvídatelný a že ani moderní vědecké metody nedokážou vždy s jistotou předpovědět přesný okamžik kolapsu nestabilního svahu.

Riziko představují především přehrady v horských údolích, kde se nad nádrží nacházejí strmé a geologicky nestabilní svahy. I kdyby samotná hráz byla navržena tak, aby odolala mimořádnému tlaku, velký sesuv může vyvolat vlnu, která ji přelije. Voda pak může ohrozit obyvatele v údolí, aniž by se hráz protrhla.

Zdroj: Corriere della Sera, Association of State Dam Safety