Nearshoring pomalu sílí. Potřebujeme ještě vůbec Čínu?

Důvodem nejsou jen rostoucí náklady v tradičních výrobních centrech, ale především zkušenosti z posledních krizí, které ukázaly, jak zranitelný může být vzdálený a složitý globální systém.

Nearshoring představuje snahu o větší stabilitu, kontrolu a odolnost. Zkrácení dodavatelských tras snižuje rizika výpadků, zlepšuje reakční schopnost firem a často přináší i vyšší transparentnost výroby. V době geopolitických napětí, obchodních bariér a tlaku na udržitelnost se tak nearshoring stává strategickým rozhodnutím, které může zásadně ovlivnit konkurenceschopnost podniků i celých regionů.

A právě uplynulý rok 2025 výrazně potvrdil trend posledních několika let, a to návrat výroby blíže k domovským trhům. Podíl firem plánujících investice do nearshoringu vzrostl za poslední rok podle dat portálu Statista z 24 % na 35 %, zatímco podíl firem bez jakýkoliv re-industrializačních plánů klesl z 21 % na 12 %. Přispívá k tomu i změna ve směrnici Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), která má začít platit již od ledna 2026. 

Nearshoring jako strategie

„Představitelé firem urychlují strategické iniciativy, jejichž cílem je zvýšení odolnosti a flexibility dodavatelských řetězců, obnovení národní bezpečnosti ve strategických odvětvích, dosažení klimatických cílů a obnovení průmyslové síly Evropy a Severní Ameriky,“ uvedla Roshan Gya ze společnosti Capgemini, která provedla studii o návratu průmyslu do Evropy a USA za účasti 1300 vedoucích pracovníků. Evropské firmy reagují na křehkost dodavatelských řetězců z Asie, které v posledních letech narušily nečekané globální události a rostoucí náklady. 

Související

Lukáš Bauer

Evropa podle dat Eurostatu poprvé vyrobila nejvíce…

Martin Pokorný

LEGO Smart Play není jen chytrá hračka. Je to…

EU se také snaží firmám poskytnout podporu a jít jim naproti. „Přesun výroby zpět do Evropy dává z obchodního hlediska smysl – kvůli rizikům v dodavatelských řetězcích i kvůli podpůrným opatřením evropských politik,“ potvrzuje Benjamin Wong z marketingového oddělení ve společnosti LONGi.

Navíc se od roku 2026 zpřísní legislativa EU týkající se uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), který výrazně ztěžuje firmám přesun zboží z a do 3. zemí.

Čína bude důležitá i nadále

Pandemie covid-19 představovala pro globální dodavatelské řetězce obrovský problém. Politika nulové tolerance vůči covidu v Číně vedla k uzavírání továren a přerušení výroby. Výrobci po celém světě se tak potýkali s nedostatkem klíčových komponentů a byli nuceni zastavit vlastní produkci, což vedlo k výrazným finančním ztrátám.

K nearshoringu se firmy začaly uchylovat také poté, co na konci roku 2023 stouply útoky Húsíů na lodě v Rudém moři. Přes Suezský průplav pluje 12 až 15 % světové lodní dopravy. Útoky způsobily mimo jiné nárůst nákladů, globálně zhruba o 30 miliard dolarů, a prodloužení doby dodání. 

Evropská unie zároveň usiluje o návrat strategicky důležitých odvětví zpět na svůj kontinent. Cílem je snížit závislost na dodavatelích ze třetích zemí, zejména z Asie, a zároveň posílit evropskou technologickou soběstačnost. „V současnosti pozorujeme částečný odklon od asijských dodavatelů a předpokládáme, že tento trend bude pokračovat. Přesto asijské země v čele s Čínou budou i nadále hrát důležitou roli ve světových dodavatelských řetězcích,“ komentuje situaci Jakub Trnka z Raben Logistics Czech & Slovakia.

Další motivací pro firmy zůstat v Evropě či se do Evropy vrátit představuje již zmíněný Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM). Cílem CBAM je, aby importéři platili náhrady škod za emise, vyprodukované výrobou zboží ve státech, kde nejsou tak přísné podmínky na nízkoemisní výrobu jako v EU.

Od roku 2023 již platí, že výrobci musí emise z výroby ze 3. zemí evidovat. Od roku 2026 však budou muset nakupovat CBAM certifikáty podobně jako to funguje například u emisních povolenek. 

Zdroj: Statista, CBAM, Capgemini