Nová pravidla EU pro pitnou vodu budou znamenat vyšší ochranu zdraví, ale i zdražení

Zároveň se ale nebude jednat o změnu, která by proběhla jen tak bez následků. Nová pravidla totiž otevřou i kontroverzní debatu o nákladech, odpovědnosti a ceně vody pro koncové odběratele.

Evropská unie reaguje především na rostoucí vědecké poznatky o škodlivosti látek, které se v pitné vodě dosud sledovaly jen okrajově, nebo vůbec.

Související

Lukáš Bauer

Vědci v Brně testují využití kávové sedliny při…

Martin Pokorný

Nová technologie, vyvinutá v českých laboratořích,…

Typickým příkladem jsou takzvané PFAS, což jsou perzistentní chemikálie používané v průmyslu, které se v přírodě prakticky nerozkládají a mohou se hromadit v lidském těle. Nová legislativa proto zpřísňuje limity nejen pro ně, ale i pro další mikropolutanty, kovy či vedlejší produkty dezinfekce.

Více prevence

Zásadní změnou je také posun od pouhé kontroly vody „na kohoutku“ k ochraně celého systému. Vodárny a obce budou muset důsledněji analyzovat rizika v okolí vodních zdrojů, sledovat možné znečištění a přijímat preventivní opatření dříve, než se problém projeví v distribuční síti. To je logický krok, protože levnější i efektivnější je zabránit kontaminaci, než ji složitě odstraňovat.

Jenže právě tady se začíná rýsovat problém. Zavedení nových monitorovacích systémů, modernizace úpraven vody nebo technologie na odstranění mikropolutantů nejsou levné. Zatímco velké vodárenské společnosti mají určitou rezervu i technické zázemí, menší provozovatelé a obce mohou narazit na finanční limity. Bez podpory státu nebo evropských fondů se tak tlak nevyhnutelně přenese na cenu vody.

Pitná voda není samozřejmostí

Pro domácnosti to znamená nepříjemnou, ale důležitou otázku: Jsme připraveni platit víc za vodu, která bude objektivně bezpečnější? Pitná voda je v Česku stále relativně levná a často vnímána jako samozřejmost. Nová pravidla EU ale ukazují, že kvalita vody není daná navždy a že její ochrana také něco stojí. Zvlášť v době klimatických změn, sucha a rostoucí zátěže krajiny.

Z pohledu průmyslu a zemědělství pak nová pravidla vysílají jasný signál, že odpovědnost za pitnou vodu nezačíná až u vodárenské baterie. Omezování znečištění u zdroje, kontrola chemických látek a šetrnější zacházení s krajinou se stávají nejen ekologickou, ale i ekonomickou nutností. Kdo bude vodní zdroje zatěžovat, může v budoucnu nést vyšší náklady, ať už přímo či nepřímo.

Rok 2027 tak nebude jen technickým milníkem v evropské legislativě. Bude testem, zda dokážeme vnímat pitnou vodu jako strategickou surovinu, jejíž ochrana má přednost před krátkodobým pohodlím nebo nízkou cenou.

Nová pravidla EU by se tedy neměla vnímat jen jako další byrokratická regulace. Jsou totiž připomínkou, že kvalita vody je základním předpokladem fungování "normální" společnosti. A otázkou zůstává, jak zodpovědně se k této výzvě postaví jednotlivé státy nebo obce.

Zdroj: European Environment Agency, Ministerstvo životního prostředí